6. HLEDÁNÍ VLASTNÍ CESTY
Druid na vlastních nohou se samostatně věnuje vlastní duchovní práci na duchovní cestě, která je pro každého jedince jiná, jeho vlastní. Při meditativních a rituálních cvičeních se obrací přímo ke Zdroji, ze kterého čerpá svoji moudrost. Nemá žádného lidského prostředníka, který by byl zástupcem Boha na Zemi, ať již máme na mysli kněze, nebo Guru. Svoji duchovní cestu si musí vyšlapat každý sám, žádný Mistr ani farář ji za nás neujde.
Nejprve nás vedou jednotlivá cvičení kurzu, potom se postupně osamostatňujeme, vypracováváme svoje projekty a tím se měníme ze studenta na učitele. Učitel nebo lektor v našem pojetí neučí, pouze vede, protože pravidla jsou daná kurzem samotným. V praxi to vypadá tak, že skupina Druidů se obohacuje navzájem. Aby se však člověk Druidem stal, musí nejprve splnit určitá kritéria – v roli studenta zasílat přehledy o studiu a vypracovat předepsané projekty.
Česká verze navíc nabízí bardské soutěže, které podporují vlastní tvořivost a vyjádření duchovního vhledu – čili pro hledání vlastní duchovní cesty jsou přímo ideální.
AFFARON:
KRUH
Je zima.
Krajina zapadaná sněhem
jakoby říkala,
že kruh ze odvinul.
Stojím teď v lesním hájku,
a tiše naslouchám vánku,
co v korunách stromů
zanechal křik novorozeněte.
Snad přinesl ho ze vsi
kde narodil se ševci
syn.
Teď slyším nějaké zapraskání,
snad je tu už jarní tání,
co přinese proud vody
z rozpuštěného sněhu.
Už cítím tu něhu květin,
a nabubřelé pupeny, co střeží
přes zimu tři obrové.
Jak moudrá matka příroda jest
pod slupkou pupene skrývat
tak jasnou a osvícenou krásu.
Slyším hukot včelích křídel,
jenž opilují každý květ.
Ta magie, co nezná kroku zpět.
Snad kruhu už je polovina,
co nazývám ho svět.
Představ si to úsilí a účel,
než jablko ti spadlo do klína.
Snad přeneseš se přes tolik spadlého listí,
až tam kde všechno začíná.
Teď je ten čas, kdy se sešli a smějí se
Počátek, co koncem jest.
Je zima.
Krajina zapadaná sněhem…..