OGHAM MŮŽE POJMOUT CELÉ UČENÍ DRUIDŮ A BÝT TAK PRO NĚJ SYNONYMEM, PODOBNĚ JAKO DUBOVÝ HÁJ MŮŽEME POVAŽOVAT ZA JINÝ VÝRAZ PRO POSVÁTNÝ NEMETON. OGHAM NENÍ JEN STARÉ PÍSMO A DOROZUMÍVACÍ SYSTÉM, JE TO DUCH PŘÍRODY SAMOTNÉ.



Záložky
(každá obsahuje devět nebo více podstránek!)

1) cesta druidů
2) lidé oghamu
3) kdo byli a jsou druidové

4) kruh druidského učení
5) kruh stromů
6) posvátný kruh druidů

7) kruh roku
8) kruh zvířat
9) zajímavosti


Autorka stránek: Jarka Karpíšková - druidka Airmid
Kontakt pro další informace: jkarpiskova@volny.cz



DOPORUČUJI NOVÉ STRÁNKY:
www.ogham.webgarden.cz


TŘI NOVÉ ZAČÁTKY

Lidé, kteří žijí podle učení druidů ze strého keltského světa, si mohou vybrat prakticky ze tří začátků. Prvním z jich je začátek keltského roku 1. listopadu. Tehdy začíná zimní, tedy temná polovina roku, která předchází světlé letní polovině. Nejstarší keltský pohled kopíruje život ve volné přírodě, který začíná početím a těhotenstvím, které se odehrává v klidu a v temnotě. Nový keltský rok začíná svátkem Samhuinn, který je mezidobím, tzv. časem-nečasem, kdy jedno období skončilo a druhé ještě nezačalo. Je to mrtvý bod na otáčejícím se kole roku. Vyznačuje se řadou pověr o průniku světů, především světů lidí živých a mrtvých. Tento svátek dnes označujeme jako Dušičky.

Další nový začátek můžeme slavit o zimním slunovratu. Končí astronomický roka a začíná nový. Slunce dospělo k obratníku Kozoroha, otáčí se, a začíná svou pouť zpátky k obratníku Raka. K němu doputuje o letním slunovratu. Zimní slunovrat je opět mrtvým bodem, kdy se Slunce z našeho pohledu zastaví, aby se mohlo vydat na zpáteční cestu. Přichází nejtemnější den roku, kdy nás čeká nejdelší noc. Prvním ranním paprskem ale začíná světla přibývat, začíná nový cyklus. Zrození Nového Slunce naši pohanští předkové uctívali jako posvátný okamžik na Kole roku, jako nový začátek. Křesťané ho spojují s narozením Ježíše Krista a s Vánocemi.

Za třetí začátek můžeme považovat místo zrození, které se na rituálním kruhu druidů nachází ještě o kousek dál, na severovýchodě. Tento začátek je totožný s keltským svátkem Imbolc, který druidové slaví 1. února.. Křesťané ho nazývají Hromice. Představuje začátek zemědělského roku, kdy se rodí jehňata a tím také nový život. Slavíme svátek bohyně Brigity, bohyně vody a ohně, nového zrození, básníků a kovářů. Život našich předků úzce souvisel se zemědělským kalendářem.

Jakmile se keltské kmeny usadily, lidé se začali věnovat převážně řemeslu a zemědělství. Právě zemědělství často řídilo jejich život. Začátku zemědělského roku proto přikládali velkou důležitost, přestože ho slavili spíš jen v rodinném, nebo sousedském kruhu. Nachází se totiž v nejchladnějším období, kdy se zima láme, aby uvolnila místo jaru. A Imbolc považovali Keltové za první jarní svátek, který brzy oslavíme také my, i když u nás se zima láme možná o pár dní později než v keltských zemích, odkud naše druidské učení pochází.



POSELSTVÍ VÁNOČNÍ BOROVICE

Borovice má své místo na keltském kruhu stromů o jarní rovnodennosti, ale můžeme ji také vnímat jako vánoční strom. Je úzce propojena se všemi čtyřmi základními silami univerza. Roste prakticky všude, ale nejvíc vynikne ve skalách, zejména ve tvrdých podmínkách, kde se jiným stromům nedaří. Semínko uvízne ve štěrbině, a to stačí, aby vyrostl nezdolný strom, jehož kořeny si razí cestu puklinami v nejtvrdším terénu. Toto je spojení borovice se ZEMÍ a se ZIMOU.

Borovice rostoucí ve skalách má výhled dravce kroužícího nad krajem. Někdy jako dravec rozprostře své větve nad propastí, aby poskytla nepřístupný úkryt svým zvířecím přátelům. V jejích větvích si staví hnízda orli. Toto je spojení borovice se VZDUCHEM a s JAREM. Borovice má pryskyřicí protkané kompaktní tělo. V létě miluje plné slunce a její kůra obsahuje červený odstín. Miluje žár léta a snese vysoké teploty. Toto je spojení borovice s OHNĚM a s LÉTEM.

Na podzim přichází deště. Díky mrakům je borovice téměř pořád v mlze a z jejího jehličí stékají kapičky vody. Po horkém létě pije chladnou vodu plnými doušky a je šťastná. Toto je spojení borovice s VODOU a s PODZIMEM. O zimním slunovratu si ji přineseme domů, aby nám vdechla povědomí o propojení všech základních sil a energii v jeden celek. Borovice je spojovacím článkem mezi zimním slunovratem a vánocemi, mezi pohany a křesťany, mezi minulostí, přítomností a budoucností.

Ozdobíme ji a oslavujeme teplo domácího krbu, přátelství se sousedy a mír mezi znepřátelenými stranami. Vědomí borovice na nás působí v době, kdy se rodí nové Slunce a začíná nový astronomický rok. Přináší nám poselství o sjednocení základních sil univerza a o propojení času. Její poselství říká, že také my můžeme spojit své síly a začít pracovat na straně dobra.



ZIMNÍ SLUNOVRAT - ČAS MEDVĚDA

ARTHAN je název keltského svátku zimního slunovratu, který se mílovými kroky blíží. Svoje jméno dostal možná po KRÁLI ARTUŠOVI, ale ten žil v pozdější době. Spíš byl pojmenován po MEDVĚDOVI, stejně jako slavný král Kamelotu.

Medvěd - ART je častou součástí jmen keltských vůdců a vojevůdců. Představuje nejen fyzickou sílu, rozum a rozvahu, ale také intuici dlouhé zimní noci, která je u keltských vůdců jejich šestým smyslem. Ve světě zvířat je medvěd považován za krále lesa, podobně jako lev je králem pouště. Medvěd je, nebo spíš v keltských dobách byl, na vrcholu potravního řetězce v oblasti Evropy včetně Velké Británie, tedy na území, kde se keltské kmeny pohybovaly.

Medvěd stojí pevně na zemi. Svůj brloh, útočiště, kam se uchyluje na dobu hibernace, má v zemi, v jeskyni nebo pod převisem. Se ZEMÍ, jako s jednou ze čtyř hlavních sil univerza, je pevně propojen, stejně jako se ZEMÍ, po které se pohybuje ve své fyzické formě. Medvěd je nositelem energie zimní krajiny a jeho obdobím je zimní slunovrat.

Cesta zimní krajinou nás vede ke ztišení. Vzdáváme posvátnou úctu zemi a jejím spícím tvorům. Energie medvěda je tu stále přítomná, přestože jeho stopy na mnoha místech už zavál čas. Energii medvěda můžeme vnímat ve skalách, na zalesněných kopcích, dostupných či nedostupných svazích, v údolích potoků a řek.

Jeho družka MEDVĚDICE - ARTIO byla dávnými Kelty hluboce uctívána jako Medvědí bohyně a Prvotní matka. Souhvězdí Velký vůz nese také název Velká medvědice a Malý vůz zřejmě kdysi představoval medvídě. Polárka (Severka), kterou pomocí těchto souhvězdí snadno najdeme, označuje SEVER, světovou stranu, kde v našem rituálním kruhu leží země a zimní slunovrat.

Medvědice je příkladnou matkou. Její láskyplná péče o potomstvo vhodně doplňuje energii medvěda - muže válečníka. Medvěd a medvědice, jako vůdcové kmene, jsou nositeli nezkrotné síly zimní přírody a lesní divočiny, ale současně dovedou být jemní a láskyplní ke svému lidu.



WILLIAM R. MISTELE

Je autorem knížky UNDINES, kterou v češtině vydalo nakladatelství MALVERN. Je jedním z autorů, kteří píší o vodě a vodních bytostech. Po získání bakalářského titulu z filozofie studoval ústní tradice a duchovní cesty. Po nějakou dobu žil v klášteře v Arizoně, kde získal titul odpovídající našemu doktorátu z lingvistiky. V té době se stal jediným studentem, kterého přijal do učení šaman indiánského kmene Hopiů.

V době, kdy žil v Tusconu, začal se Mistele zabývat západní hermetickou tradicí a přírodním náboženstvím wiccanů a druidů. Pracoval s řadou nadaných parapsychologů a praktikoval evokace se súfijským mistrem. V roce 1982 se přestěhoval na Havaj, aby mohl praktikovat s čínským taoistickým mistrem, s vietnamským mistrem zenu a s jedním z nejznámějších mistrů tai-chi-chuan z Číny.

Mezitím od roku 1975 studoval Mistele učení o hermetické magii ze spisů moravského mága Františka Bardona, kterého považoval za svého učitele. Tento výcvik zahrnuje evokace a komunikace s přírodními duchy. Sám sebe Mistele nazývá "duchovním antropologem", který hledá maximální vnitřní sílu a tvořivost jednotlivce. Podle starých ústních tradic získání moudrosti není směrováno k ovládání světa. Jejich cílem je vnitřní transformace. Při současném vývoji světa však přežití může záviset na zapojení jak vnitřní, tak vnější roviny.

Úryvky z díla Williama Mistele najdeme také v učení mezinárodního společenství bardů, ovatů a druidů. Undiny (z latinského kmenu "unda", který znamená "vlna") jsou vodní elementálové a duchové vodního světa. Objevují se v ústních tradicích, v historické literatuře a v mytologii. Toto pojmenování se používá pro další vodní duchy, mořské panny, selkie a sirény. Osobní zkušenost s těmito mysteriózními tvory z jezer, oceánů a vodopádů je poměrně vzácným jevem. Autor je jedním z mála lidí, kteří věnovali velkou část svého života komunikaci s nimi.

A co o knížce UNDINES řekl PHILIP CARR-GOMM, vrchní druid společenství OBOD?
"Undiny rezonují v tajemné kombinaci dvou věcí: času, který je relevantní, a nadčasové moudrosti. Zpráva této knihy je silná a inspirující."



POZOR, KURZY OBOD - ČESKÁ VERZE KONČÍ!
Důvodem je nezájem o tento druh druidského výcviku. Z důvodu nezájmu nefunguje ani kurz Cesta stromů.
Skupina LIDÉ OGHAMU pokračuje ve své činnosti. Vede ji CECH DRUIDŮ, skupina nejpokročilejších českých druidů.